Příběh Vily Placzek

I varianty při nepřízni počasí. Prostory máme připravené tak, aby váš den proběhl hladce v jakémkoliv počasí, a to i mimo sezónu. Pro svatby od října do května doporučujeme využít hlavní sál Vily Placzek a přilehlé salonky, nebo svou hostinu přesunout do Event Hall vedle stojícího RAF House. Při letních přeháňkách pak zahradní pavilon, salonky i hlavní sál fungují jako plnohodnotné varianty, ne jako nouzová řešení. Společně tak dokážeme vytvořit jedinečnou atmosféru pro vaši svatbu po celý rok.

Historie sahá k přádelně sukna barona Alfreda Skeneho, který si zdejší textilní závod vybudoval v roce 1845. Zásadní zlom přišel v roce 1920, kdy se jediným majitelem Skeneho textilky (a tedy i Vily) stal Alfred Placzek, do té doby Skeneho společník, který po převzetí továrnu modernizoval a rozšířil. Do života obyvatel Alexovic se však zapsal nejen jako podnikatel, ale také jako člověk s mimořádným sociálním cítěním. Se svou ženou Mariannou se i v krizových letech snažili zachovat zaměstnanost a jistoty pro lidi v obci. O Vánocích například dávali dětem darem obuv a ošacení, dělníci v továrně byli zařazeni do (na svou dobu pokrokového) důchodového pojištění a těm, kteří se ocitli bez práce, pomáhali potravinovými lístky. Zakázky, které továrna získala, navíc zachránily mnoho alexovických mužů před odchodem na frontu 1. světové války. Za lidumilnost a solidaritu, které projevovali vůči chudým a potřebným, byli manželé Placzkovi roku 1922 jmenováni čestnými občany Alexovic.

Poté se však vrátil do Alexovic přesvědčit k emigraci i své rodiče a to se mu stalo osudným. Byl zastřelen gestapem přímo v alexovické vile. Alfred a Marianna Placzkovi byli následně deportováni do Terezína. Alfred zde v roce 1942 zemřel, Marianna byla v roce 1944 zavražděna v Osvětimi. Tyto události dnes před vilou připomínají dva stolpersteiny – kameny zmizelých – věnované památce Alfreda a Marianne Placzkových.

Jan Dašovský koupil objekt v dezolátním stavu už před lety, s opravami však začal naplno až v roce 2023. Ani pro nového majitele přitom nejde o anonymní historický objekt. Jeho babička před válkou pracovala u rodiny továrníka Placzka jako pomocná síla a on sám jako dítě do vily v šedesátých letech chodil do školky. I proto měla rekonstrukce osobnější rozměr. Nebyl to jen podnikatelský projekt, ale návrat k místu, které je součástí místní paměti i rodinných stop. Obnova vily stála na snaze zachovat její původní atmosféru a zároveň jí dát moderní komfort. Zásadní byla kvalitu materiálů, řemeslné provedení a citlivé zacházení s původními prvky. Rekonstrukcí prošlo kompletní štukování včetně stropů, žulové schodiště i krb. Nová okna vznikala na míru podle šablony původního okna a podobná péče se promítla také do dřevěných podlah s intarziemi, výběru dlažby i budoucího vybavení pokojů.